LUMBER'S^®  SHOP_{Since 1995}

Kód zboží: 96072400

Vybrat velikost: Velikost U (1 ks) Ks      Vložit do košíku

Popis zboží

Výrobce:

MALIGNANT TUMOUR letos (o)slaví pětadvacet let na scéně. Celou dobu stojí v čele nezmar Bilos, kolem nějž se vystřídala řada známých i méně známých muzikantů. V současné době to s ním nejdéle táhne Šimek, po jehož příchodu v roce 2003 se kapela vydala vstříc rock´n´roll/metalu, se kterým od té doby slaví úspěchy nejen doma, ale hlavně v zahraničí. Z MALIGNANTŮ se v rámci undergroundu stala velká kapela, která vydává desky v cizině, aktuálně u kanadského nemalého labelu, přesto jde pořád o partu vtipálků, kteří berou muziku jako zábavu pro sebe i fanoušky. Důkazem budiž i aktuální klip ke skladbě „Walk As We Talk“.  

Když už jsem u klipu/ů, tak moje znalost tvorby MALIGNANT TUMOUR je ostudná. Pár skladeb si samozřejmě vybavuju, ale všechny jsou právě ty, ke kterým byly pořízeny nějaké ty pohyblivé obrázky. Alba jsem samozřejmě taky slyšel, ale že bych dokázal určit, z kterého ta která skladba pochází, to ani náhodou. K soustředěnému poslechu jsem se dopracoval po čtvrtstoletí existence kapely... tudíž s čistou hlavou, srovnávat mohu leda tak s oněmi klipovkami.

A když to zjednoduším, tak mě nová deska baví víc než všechny minulé hity, přijde mi (většinu hrací doby) agresivnější, chytlavější, melodičtější, rychlejší a nejvíce thrash.  

Hned úvod je parádní, dusot bicích, kvílející kytary a krásně nabručená basa dávají na vědomí, že tohle bude jízda obalená parádním dynamickým srozumitelným zvukem.

Bilos se svým obhroublým vokálem přidává záhy a skladba na pomezí heavy a thrash metalu parádně odsýpá, vedle trochu obyčejnějšího refrénu vynikají ostatní pasáže a kromě té na samém začátku mě baví hlavně část po druhém refrénu, která na mně známé poměry MALIGNANT TUMOR zní takřka progresivně, a to nemyslím nikterak pejorativně. A po třetím refrénu taky následuje zajímavá odbočka.

Titulní skladba je zpočátku typický hevík, ale kapela to záhy rozbalí a přejde do thrashového kvapíku, po němž následuje mnohem povedenější refrén než v první položce. Navíc je skladba vedle nesporného hitového potenciálu pestrá, pořád se něco děje, mění, kytary kouzlí všelijaké parádičky (super sólo před poslední repeticí refrénu, povedený závěr), Bilos nevyřvává monotónně, ale snaží se o variabilní projev. Úvod alba jako z partesu, až se nabízí kacířská myšlenka, že lépe už nemůže být. Ale album pokračuje další rotykou, old school maniaci budou nad mixem thrashe a rock´n´rollu (s převahou druhého uvedeného žánru)  asi skákat radostí, mně to baví o 10 % méně než předtím, ale ani tady nechybí nečekané zpestření v podobě jakéhosi zavrzání (lépe to popsat neumím, ale každopádně to tak nějak zní); zajímavá je i stavba songu thrash - r´n´r - thrash.  Popsal jsem tři songy a recenze začíná bobtnat. (úsměv) Kdybych pokračoval v nastoleném trendu a popisoval každou skladbu, asi bych sepsal dvoustránkové pojednání ve stylu „zase je ta a ta skladba pestrá, zase se tu mění tempo či rytmus, zase je tu chytlavá pasáž, zase je tu kytarová parádička, zase je tu trochu méně/více atraktivní refrén, zase tu jsou pěkně udělané bicí...“ Hlavním motivem by ale bylo, že tahle placka se poslouchá sama, má spád, skladby jsou zábavné - živě bude   většina desky zabírat na první dobrou. Možná to nebude platit o pomalejší „Kiss By Hammer“, ale na druhou stranu po čtyřech víceméně rychlých kouscích je jedna klidnější věc vítaným krokem stranou, navíc jde záležitost svým způsobem hymnickou, a kdybych se nebál, že mi Šimek, až mě potká, natluče, napsal bych, že je to power metal a hrubým zpěvem. (úsměv) A jestli si tady chachaři vyzkoušeli epičtější polohu, pak úvod „I Want To Die With No Pants On“ zní deathmetalově - a možná je škoda, že zahuštěnou muziku po chvilce rozbíjí taková trochu hodnější pasáž; po ní se ale zase hraje drsně a pak zase smířlivěji - ta nejtvrdší část je vskutku interesantní, melodie skrytá v ostré riffovačce a pod dusotem výborně nazvučených bicích je skvostná, překvapivě pak zvukař využil stereo efekt... tady se vážně posluchač nemá šanci nudit. A občasné z mého pohledu jalovější pasáže nechávají potom vyniknout ty z mého pohledu parádní. Takže je vlastně všechno v pořádku. Chtěl bych ještě popsat „Missing Rebellion“, „1989“,  „Rolling Coals“, „Swimming In Mud“ a „Wicked“, ale jsem soudný a nebudu milého čtenáře zásobovat kolotočem stejných vět. Ale kolotoč, na kterém se točí „Rolling Coals“, opomenout nemůžu, a thrasheři by taky neměli, protože si u ní parádně zaházejí hlavami, pohrozí ukazovákem a ti odvážnější skočí z pódia; jen o maličko menší tlak pak dává závěrečná „Wicked“.  Kdybych měl mermomocí ukázat alespoň jednu skladbu, která mi moc k srdci nepřirostla, tak je to „Swimming In Mud“. Tady se na vlnu kapely ne a ne dostat. Možná to je tím, co mi předtím uštědřila „Rolling Coals“, možná tím, že skladba není ani pomalá, ani rychlá... takže ji beru jako takovou vycpávku v rámci jinak pozoruhodného alba.  Pozoruhodný je i obal. Na první pohled možná působí postava na titulní straně jako kresba, ale při bližším zkoumání je na opravdovém metalistovi něco zvláštního... A při pátrání po autorovi postavy se ukáže, že jde o figurku, kterou vymodeloval slovenský umělec Jan Ivan a následně ji upravil pro potřebu front coveru. Metalista je to řádný, potetovaný, okovaný, a navíc disponuje double-paroháčem - „přebytečné“ prsty (prostředník a prsteník) si na pravé ruce vlastnozubně ukousal a na levé na tom pracuje, důkazem budiž stříkající krev... (fuj - úsměv)  

Dvacet pět let je třetina lidského života a polovina života MALIGNANT TUMOUR. (úsměv) Vážně si to myslím, protože tahle mlátička v lecčems připomíná MOTÖRHEAD a ti to táhli čtyřicet let. Jenže Lemmy zakládal kapelu, když mu bylo třicet, takže MALIGNANTI mají náskok, Bilos začal blbnout v patnácti... takže by do pětašedesáti vydržet mohl. Energii do žil mu jistě dodá i úspěch „The Metallist“, protože tahle nahrávka, která vychází na CD, MC, LP, picture LP a metalbox CD, se prostě povedla.

Líbí se? Sdílej dál: